Katka Bartova

Milovanický festival se i přes nepřízeň počasí vyvedl. Přináším malou rekapitulaci prostřednictvím obrázků…První soutěžní disciplínou byl přejezd rybníka s trakařem, pro děti upravený v přeběhnutí bez větší zátěže. Ovšem ani nižší věkové kategorie se neobešly bez pádů. Na plné čáře zvítězili favorité z loňských ročníků sourozenci a pantáta Kozlovi. V soutěži dospělých se hodnotil i umělecký dojem nebo kuriózní pád. Dan z kapely Arrachecoeur oslňoval porotu svými ladnými holubičkami, Martin Brtna z Brtníku a Domašína sázel na jistotu a rybník přejel bez sebemenšího škobrtnutí, ovšem v rekordně dlouhém čase. Našli se i vynalézaví soutěžící. Tento pán, jenž si nepřál být jmenován, na rybníku trénoval neotřelou techniku přejezdu už od rozbřesku. Stánek s medovinou, moravskou pálenkou a bylinnými čaji od Gábiny přispěl podle slov návštěvníků k “romantické atmosféře” festivalu. Ferda si na chvíli zdřímnul a mezitím spustilo hudební uskupení Arrachecoeur tóny starofrancouzské. Nejen pro děti sehráli ratolesti pořadatelů hrubou frašku Peripetie pekelná Pierot a Hanswursta o tom, zda je v pekle teplo, nebo kosa. Dále hrála hudební skupina Prosti Dumi a nejpunkovějším projevem zaujalo torzo (polovina torza byla navíc silně pod obraz; omluvte prosím zhoršenou kvalitu obrazového záznamu, ale autorka se snažila co nejautentičtěji zachytit onu neopakovatelnou atmosféru:) kapely Tajné slunce. Největší hvězdou festiválku byli otcové a kamarádi, kteří se sdružili a vystupují pod názvem Ruce naší Dory. Mají početný fanklub a roztancili i mistra cechu hrnčířského s jeho lepou družkou Míšou. A jak to vypadalo v chalupě rodiny Kozlů poránu? Takže doufáme, že příští rok se opět uskuteční podobná letní slavnost, tentokrát ale snad už bez deště…